Možná víte, že existoval vakovlk (tasmánský tygr) A teď tu máme šanci, že se vrátí zpátky mezi nás! A jak je to možné? Vědci z DNA uchovaného vakovlka udělali života schopné embryo. Tak doufám, že se jim vakovlka povede oživit. A teď ještě něco o jeho vymření a spekulací, že stále žije.
Poslední dokumentovaný exemplář tohoto druhu pošel v Hobartské Zoo v roce 1933, a byl federální vládou oficiálně prohlášen za vymřelý druh v roce 1986. Nejlépe vybavenou expedici pátrající po vakovlkovi vedl v šedesátých letech přemožitel Mont Everestu Edmund Hillary. Nejen, že vakovlka nechytil, ale žádného ani nezahlédl. Přesto se v posledních letech , ale tu a tam vyskytne zpráva o nalezení otisků tlap připisovaných vakovlkovi nebo chumáčků srsti, které by mohly pocházet z jeho kožichu. Nejnadějnější stopou se zdají poměrně čerstvé ostatky ovcí. Lebky některých, napůl sežraných ovcí totiž vykazují stopy, které sotva mohli způsobit psi, zato ale plně odpovídají zubům vakovlka. Ten se totiž vrhal na kořist zezadu a svými neobyčejně silnými zuby ve spodní čelisti dokázal zvířeti prokousnout lebku, takže se otvory podobají průstřelu. Naděje, že toto mimořádně zajímavé zvíře ještě někdy uvidíme, tedy stále žije. Ale je tu ješte snímek pořízený v australském státě Victoria v roce 1964. Druh zvířete na fotografii nebyl nikdy zoology určen. Jeho pruhování příliš neodpovídá vakovlku, ale v případě přežití vakovlka na australském kontinentu, je možná určitá variabilnost zbarvení srsti. No, naděje umírá poslední. Pod článek jsem vám dala fotografii vakovlka a fotku záhadného zvířate.


POŠLI TOTO VŠEM BLOGŮM, KTERÝ SE TI LÍBÍ =O) UDĚLÁŠ JIM VELKOU RADOST =O) A SCHVÁLNĚ KOLIK LIDÍ TO POŠLE TOBĚ :-) ALE JEN TĚM, KERÝ SE TI LÍBÍ :-)
________#########_________________
________#########_________________
________#########_________________
________#########_________________
________#########_________________
________#########_________________
________#########_________________
________#########_________________
________#########_________________
________#########_________________
________#########_________________
________#########_________________
________#########_________________
________#######################___
________#######################___
________#######################___
________#######################___
_____________##########___________
__________################________
________###################_______
______#########_____#########_____
_____#########_______#########____
_____#########_______#########____
_____#########_______#########____
_____#########_______#########____
_____#########_______#########____
_____#########_______#########____
_____#########_______#########____
_____#########_______#########____
_____#########_______#########____
_____#########_______#########____
______#########_____#########_____
_______#####################______
__________###############_________
_____________#########____________
_########________________########_
__########______________########__
___########____________########___
____########__________########____
_____########________########_____
______########______########______
_______########____########_______
________########__########________
_________################_________
__________##############__________
___________############___________
____________##########____________
_____________########_____________
______________######______________
______#######################_____
______#######################_____
______#######################_____
______#######################_____
______#########___________________
______#########___________________
______#########___________________
______#######################_____
______#######################_____
______#######################_____
______#######################_____
______#########___________________
______#########___________________
______#########___________________
______#######################_____
______#######################_____
______#######################_____
______#######################_____